Povídka na pokračování

[Sally]

Škarohlíd

Tak jako vždycky, i tentokrát se Škarohlíd procházel ulicemi a tak jako vždycky byl špatně naladěn. Všechno ho zlobilo – počasí, šeď domů, nepřátelské výrazy ostatních. Zcela náhodou šel kolem něj Úsměv. Když Škarohlída míjel, skočil mu na obličej a usadil se tam. Ten si ho ale ve své nevrlosti vůbec nevšiml a šel se špatnou náladou dál.
Když ho potkávali ostatní lidé, srdečně ho zdravili a zdálo se, že jsou všichni rádi, že ho vidí. Škarohlíd se tomu velice podivil[rozbal] a proti své vůli se začal cítit o něco lépe. Stále více lidí se na něj usmívalo a pokyvovalo na pozdrav. U stánku s květinami dostal dokonce slunečnici a květinářka mu popřála krásný den. Dokonce i domy najednou působily méně šedě, náměstí dokonce vypadalo docela pěkně. I nebe se dnes zdálo být modřejší – a tam, není to snad slunce? Když přišel Škarohlíd domů a svlékl bundu, uviděl se v zrcadle. S úsměvem na rtech...

[Míša Kulička]

... No to bylo překvapení ...
"Co mi to děláte?" zeptal se rtů
"Usmíváme se," odpověděly rty: "z toho neustálého šklebu do podkovy už nás strašlivě bolela huba ... takhle je to lepší, no ni?"
Škarohlíd se prohlížel, natáčel se ze všech stran a přemýšlel:
"Co teď? Jsem přece Škarohlíd ... Pan Škarohlíd ... Mr. Skharohlith ... nemůžu se na každýho usmívat jak idiot ..."

[Kiara]

Škarohlíd se přestal pozorovat v zrcadle a uložil darovanou slunečnici do vázy.
Váza z broušeného skla, naplněná vodou se díky květině rozzářila, rozzářila se i slunečnice a její žluté okvětní plátky rozjasnily celý pokoj.
Škarohlíd se zamyslel a rozhlédl se po místnosti. Na oknech visely zatažené závěsy, na skříni usedal prach a pokoj se zdál temný, ponurý a neútulný.
Škarohlíd se rozhodl s tím něco udělat - roztáhl závěsy a otevřel okno. Do pokoje vnikl svěží jarní vzduch a rozechvěl okvětní plátky slunečnice.
Kočka, která spala na hromadě polštářů na staré, kožené pohovce v rohu otevřela jedno žluté oko, zazírala kolem sebe a zhluboka kýchla.

[Míša Kulička]

Pak její žluté oko zamířilo na Škarohlída a cosyk v něm nevěřícně zablýsklo. Ale Škarohlíd to nevnímal, protože zrovna překvapeně zíral z okna, jakže je ten svět najednou barevný. Vyrušil ho až podivný zvuk ...

[Heluška]

... a kdyby to byl jenom podivný zvuk, na který už dávno zapomněl, ale podíval se na své překrásné OTPéčka a podivil se jak se v souznění s tím zvukem natřásají a přelévají.
Zamyslel se, kdy naposled se takto od srdce zasmál.
Jen tak...

[Míša Kulička]

"Zřejmě jsem to zase přehnal s těmi břišními tanci", pomyslel si ...

[Hellga]

...když mu z faldíku na břiše, vypadl blýskavý penízek, který tak dlouho, marně, hledal a cinkl o podlahu. "Opět bude můj kostým na břišní tance perfektní!", napadlo jej a úsměv se mu rozlil obličejem, ještě víc, "...a ta tlustá od vedle, už se nebude moct ksichtit, až se zas sejdem v kurzu!"
Pokojem zazněl další zvuk, to kocour kýchnul, jak se mu prach, zvířený Škarohlídovou podivnou čiností, usadil na nose. Odehnal packou prachový chundál a opět zasvítil žlutým okem na člověka, "To jsou věci!", pomyslel si a znovu se pokusil dřímat, ale nebylo mu dopřáno klidu. Dnešní den byl celý jiný, podivný a ještě zdaleka nekončil.
Na chodbě se ozval klapot vysokých podpatků a čísi prst, stiskl tlačítko zvonku. Škarohlíd i kocour, sebou udiveně trhli a podívali se na sebe. "Co to? Kdo to?", běželo jim hlavou téměř současně...

[Míša Kulička]

Škarohlíd chtěl nasadit svůj obvyklý škarohlídí gesicht, ale profesionální thymolínový úsměv se ho držel jak tchýně balkónu ... Když otevíral vstupní dveře byly jeho myšlenky v naprostém rozporu s výrazem. Klasické přivítání "Koho to sem čerti nesou!" díky tomu vyznělo spíše rozverně a vyzvalo tak atraktivní štíhlou blondýnu stojící na prahu v minimalistickém oděvu k přímé akci ...

[Macex]

Na nic nečekala, strčila mu nohu do dveří a spustila... "Bděte, spaste svoji duši... zde mám literaturu pro vás, pouze naše Strážná věž vám ukáže správnou cestu" ... Obvykle chodily dvě, obě v baloňáku a kostkované sukni, ale lidé jim dost často zavřeli dveře před nosem než stihly promluvit. Proto tato atraktivní blondýna zvolila tuto novou neotřelou metodu.

[Hellga]

Jak se Škarohlíd záhy přesvědčil, ani dnes nebyla sama. Prásknutí biče, prořízlo zatuchlý vzduch tmavé chodby a ze stínu vstoupila do jeho zorného pole další postava. Bruneta, oblečená v kůži na něj ostře pohlédla: "Otevři dveře!", rozkázala: "...tak bude to?!" a svůj požadavek podpořila dalším prásknutím biče.

[Míša Kulička]

"Co ... co ... co tu chcete?" vykoktal ze sebe Škarohlíd, ovšem všudypřítomný úsměv pořád dával jeho slovům jiný význam, než skutečně měla.
"Přišly jsme si popovídat", práskla bičem bruneta.
Než se Škarohlíd zmohl na obligátní odpověď ("tak si popovídejte"), byly vevnitř a zámek byl na dva západy ...
Kočka Žlutoočka se protáhla a zaujala pohodlnou pozici na skříni, aby jí z věcí příštích nic neuteklo ...

[Sally]

Na skříni se válely tuny prachu, což kočku opět donutilo kýchnout.
Škarohlídům úsměv byl zvláštní. Obě dámy se cítily nesvé. Takové obnažené až na kost. A ač přišly se svým úkolem a jako vždy chtěly prostě za každou cenu získat další ovci do stáda, nedalo se. Ten úsměv je nutil říkat pravdu, Ať chtěly nebo ne, naučené fráze nešly přes pysky.

[Heluška]

Brunetka očividně používala tuhle bohulibou agitace pouze jako zástěrku pro své zvrhlé choutky.
Než se totiž Škarohlíd stačil vzpamatovat, vnadná brunetka ještě párkrát švihla velmi obratně svým bičíkem a všecho oblečení leželo rázem překvapenému boubelkovi u nohou.
Zoro by se nemusil stydět  za takový výkon, prolétlo mu bezděčně hlavou.
Byl to jeho oblíbený a nedostižný hrdina.

[Míša Kulička]

"Potřebuju své kovbojské boty ... a stetson", šeptnul: "Jinak to nepude."
Bruneta mlčky ukázala bičíkem směrem k ložnici a blondýně došlo, že zde zřejmě není poprvé ...

[Míša Kulička]

Nikdo neví, jak to bylo dál?

... Takže blondýně došlo, že tu není poprvé a protože nemusela vidět vše, rozhodla se zasáhnout. Sejmula blond vlasy i umělé řasy a pod bosou hlavou se začaly rýsovat rysy známého MUDra Franty zvaného Fanóš. Škarohlíd neskrýval překvapení a výraz pravidelného uživatele thymolínu tak získal nádech přiblblosti.
"Jako chudý český lékař," změnil se něžný alt na suchý baryton, "tě musím, Kadle, upozornit, že marihuanou obezitu opravdu nevyléčíš ... ale tady Marjána by ti pomoct mohla," otočil se Fanóš na brunetu, která na oba hleděla jak vyjevený ksukol...

Kočka na skříní se protáhla a zívla ...